Zatímco vláda se ještě ani pořádně nechopila moci, je už nyní jasné, že se Motoristé stali chodící politickou mrtvolou. Jejich osud byl zpečetěn. Jak tohle lze tvrdit s takovou jistotou? Pojďme se na to podívat s několika úhlů pohledu, z nichž jediný nehraje v jejich prospěch.

Autentická pravice z Wishe

Motoristé se před volbami prezentovali jako autentická pravice a blouznili o vyrovnaných rozpočtech. Chtěli pohlídat Babiše. A mnozí jim to uvěřili. Všímavějším voličům možná mohlo být poněkud podezřelé, že se od počátku Motoristé stylizovali do role poněkud laciné nevěsty vrhající se do náruče levicového populisty, a to i přesto, že na české politické scéně je celá plejáda pravicovějších subjektů. Tyto iluze se rozplynou nejpozději po zveřejnění několikasetmiliardového schodku veřejných financí na rok 2027, kdy už bude všem jasné, že za něj rozhodně nemůže Fiala.

Fanklub Filipa Turka

Ikonickou osobností Motoristů, jak říká Boris Šťastný, je samozřejmě Filip Turek. Jak tvrdé je ale jeho fanouškovské jádro? Mladí chlapci s vytuněnými auťáky, kteří se scházejí po večerech na benzínkách znovu k volbám už dost možná nepřijdou. A jakýmsi kouzlem osobnosti oslněné dámy vyššího věku s poněkud antisystémovými názory Motoristy nejspíš také nespasí. Ať tak či tak, voličské jádro stojící za Filipem Turkem se v posledních týdnech ztenčilo. Mnohé odradila nekonečná série kauz kolem jeho osoby a rozhodně to žádného nového voliče přilákat nemohlo. Těžko si představit, že příležitostné hajlování, xenofobní, rasistické a nenávistné výroky na sociálních sítích a klukovské výmluvy někoho přesvědčili, aby si řekl: „Turka jsem nevolil, ale budu!“.

Arogance Petra Macinky

Druhým výrazným mužem Motoristů je samozřejmě předseda strany Petr Macinka, z něhož arogance a posměváčkovství přímo stříká. A arogance se u politiků odpouští jen zřídkakdy, když je doprovázena neoddiskutovatelným charismatem a kompetencí.  Jako v případě Václava Klause, jehož arogantní chování bylo pro mnohé až zvrhlým způsobem okouzlující. V jeho šlépějích se dnes snaží jít jeho dlouholetý pobočník Petr Macinka. Chybí mu ale charisma a pravděpodobně i ta kompetence.

Druhé Věci veřejné

Motoristé kráčejí nevyhnutelně k tomu, zopakovat si historickou roli Věcí veřejných. Petr Macinka sehraje roli druhého Víta Bárty, kterému jako by z oka vypadl. Nesourodý poslanecký klub plný ambiciózních postaviček často bez předchozí politické zkušenosti možná jednou v budoucnu rozloží vládu Andreje Babiše podobným způsobem, jakým se to kdysi podařilo Věcem veřejným.

Krvelačná bestie jménem ANO

Hnutí ANO, jak je ostatně dobře známo, vždy téměř bezezbytku zchlamstlo svoje juniorní koaliční partnery. Zcela zlikvidovalo sociální demokracii s více než stoletou historií i komunisty. Motoristé budou další na řadě. O tom není pochyb. Schopnost vydávat všechny úspěchy za své a neúspěchy svalovat na koaliční partnery a opozici je marketingové mašinerie hnutí ANO nepřekonatelná, zvlášť když Motoristé ani nemají program, který by mohli prosadit.

Politická existence každé politické strany se odvíjí od přízně vlastních voličů, a tu Motoristé nepochybně ztrácejí. Sestupný trend je nevyhnutelný a v příštích sněmovních volbách buď vůbec nebudou existovat nebo se transformují do jiného obskurního nástupnického subjektu. Užijme si to s nimi, bude ještě legrace.